archive-cz.com » CZ » V » VIKINGLINE.CZ

Total: 145

Choose link from "Titles, links and description words view":

Or switch to "Titles and links view".
  • CK Viking Line - Slådalsvegen
    Jinde více než třicet metrů široký tok Sjoi je tady sevřen do skalní průrvy široké tři až čtyři metry a dlouhé třicet metrů Stěny svírající průrvu se směrem nahoru zužují takže v nejužším místě je to na druhou stranu tak dva metry V tomto místě lze na druhý břeh přeskočit ale malý věneček položený na skále svědčí o tom že ne každý pokus dopadne dobře Zpěněná voda která se valí korytem pod námi spolu s peřejemi dále po proudu nás nenechávají na pochybách zda by někdo pád do vody ještě rozchodil K tomuto místu se pojí jedna stará legenda o mládenci který unesl svoji milou aby zabránil jejímu nucenému sňatku s jiným mužem nejsilnějším to bojovníkem v kraji Onen bojovník se však s vidinou ztráty své budoucí nevěsty nechtěl smířit a začal s několika svými kumpány prchající dvojici a jejich družinu pronásledovat Nutno dodat že vše se odehrávalo na koních Jak jistě jste už vytušili k vyvrcholení dramatu došlo právě v místě ke kterému se legenda váže Pronásledovaní přeskočili průrvu otočili se a připravili k obraně Aby dal únosce ještě větší váhu svému úmyslu že si nehodlá nechat vzít svoji milou svrhnul do zpěněných hlubin řeky jednoho ze svých druhů Tento rázný čin pronásledovatele pravděpodobně odradil a vše nakonec dopadlo dobře Milenci se vzali měli kupu dětí a dřeli na statku až do smrti Asi dvě stě metrů proti proudu je celá impozantní scenérie doplněna mohutným vodopádem kde se voda valí přes tři stupně do hloubky pětadvaceti metrů Pohodu uprostřed divoké norské přírody však začínají rušit naše oře které se chtějí vytrhnout z ohlávky a vydat se na další cestu Nasedáme tedy na ně a po chvíli vjíždíme na asfaltku kterou po deseti kilometrech u čarokrásného jezera Lemon zase opouštíme a vydáváme se dobývat svůj první horský hřeben Krátké stoupání

    Original URL path: http://www.vikingline.cz/clanky-a-reportaze/norsko/49-ostatni-clanky-o-norsku/50-sladalsvegen (2016-04-29)
    Open archived version from archive


  • CK Viking Line - Trollstigen
    v roce 1964 a dodnes zůstává výzvou jen pro ty nejlepší horolezce Samotná cesta Trollstigen začíná nějakých šest kilometrů blíže k přístavnímu městečku Andalsnes hned za mostem přes řeku Rauma Asfaltová silnice zpočátku stoupe jenom mírně Domky okolo cesty zdobí dřevěné sochy zvířat nebo Trollů Tyto vyřezávané postavy mají být jakousi ochranou před horskými bytostmi kteří v hojném počtu obývají okolní pusté hory Když je nebezpečí výskytu Trollů největší upozorní nás na to speciální dopravní značka S přibývajícími kilometry se nám naskýtá výhled který vyvolává značné pochybnosti Konec údolí kam cesta směřuje je totiž uzavřeno strmým srázem který protíná veliký vodopád Tudy přece nemůže vést silnice Těžknoucí nohy a rachocení přehazovaček nám dávají najevo že stoupání se začíná poznenáhlu utahovat Peloton se trhá a od této chvíle už jede každý za své Autoturisté projíždějící kolem nás ve svých plechových vehiklech na nás nechápavě civí Jen někteří nám pošlou přes sklo uznalé nebo povzbuzující gesto Auta s katalyzátory tady sice tolik nesmrdí ale říkáme si že jsme přeci jenom měli vyrazit už ráno Přichází první protisměrné zatáčky Jsou sice rozšířené ale některé autobusy je projíždějí na dvakrát S přibývajícím stoupáním opouštíme les a začíná se otevírat pěkný výhled na celé údolí U mostku pod vodopádem dostáváme sprchu od neustále přítomné vodní tříště Za jedenáctou a poslední serpentinou nás čeká už jenom kilometr dlouhé úporné stoupání strmým úbočím a ocitáme se na horní hraně srázu uzavírající údolí pod námi Stojí zde několik dřevěných domků které slouží jako restaurace nebo obchůdky se suvenýry Někteří z nás si kupují nějakou drobnost která jim bude připomínat dnešní výkon a pak už vyhledáváme nejlepší místo pro fotografování a vyhlížení pomalejších a cestu si více vychutnávajících kolegů Stěnou pod námi se s hukotem valí vodopád Stigfossen okolo nás ční nejstrmější hory Norska a po silnici hluboko dole

    Original URL path: http://www.vikingline.cz/clanky-a-reportaze/norsko/49-ostatni-clanky-o-norsku/53-trollstigen (2016-04-29)
    Open archived version from archive

  • CK Viking Line - Vøringfoss
    se zavrtá do tunelu Za dalším úhledným městečkem zvaným Horní Eidfjord silnice začíná stoupat a vjíždí do údolí Mabodalen Tady se nachází malý skanzen který je tvořen několika nízkými obytnými a hospodářskými ani ne tak budovami jako spíše boudami Tato farma byla opuštěna v polovině osmnáctého století kvůli velkému rozšíření ledovců Tehdy bylo mnoho horských farem v Norsku rozdrceno postupujícím ledovcem nebo muselo ukončit svoji činnost protože ledové masy zavalily pastviny pro dobytek Tato malá doba ledová trvala několik desítek let a od jejího skončení až do dneška se ledovce neustále zmenšují a ustupují U farmy odbočujeme opět na starou silničku která dneska slouží jednak cyklistům a pěším turistům ale také jako jízdní dráha pro malý turistický vláček který nahoru vyveze ty línější Údolí se po chvíli zužuje v kaňon se strmými stěnami na obou stranách Po starém klenutém kamenném mostě s dvěma oblouky překonáváme zpěněnou říčku Cesta se klikatí vzhůru a někdy nemá jinou možnost než se zakousnout do skály a skrze tunýlky proniknout dál a zároveň blíž k k očekávanému cíli Na několika místech podjíždí novou silnici která stejný výškový rozdíl překonává tunely ve tvaru spirály Stoupání je to pěkně prudké ale nahoře za jsme ze vynaloženou námahu odměněni úžasnou podívanou Stojíme na okraji propasti do které se valí vodopád Vøringfoss V hlubokém kotli voda se vaří nahoru prší vzduch barvami září Ze skalního stupně pod námi padá bílá voda do hloubky 183 metrů Ve volném prostoru se proud řeky rozpadá na malé čásečky a divákovi připadá jako by se ve vzduchu jeho pád zpomaloval Dolů do skalního kotle však dopadá s obrovskou silou a za ohlušujícího burácení se štěpí do třech trysek které jako přehřáté kotle parní lokomotivy srší gejzíry vody do tvaru trojzubce Vodní tříšť stoupá nahoru nad okraj propasti a ve slunečním svitu vytváří duhový

    Original URL path: http://www.vikingline.cz/clanky-a-reportaze/norsko/49-ostatni-clanky-o-norsku/54-voringfoss (2016-04-29)
    Open archived version from archive

  • CK Viking Line - Barevná tundra
    si libuji jak jsme udělali dobře a přebrodili už dole se mně smeká noha na kameni a padám do potoka S batohem se mně nedaří vstát zrovna rychle a tak voda má dost času natéct snad úplně všude Naštěstí srub Pitsusjarvi je blízko Roztápíme kamna a já se komplet suším V pěkném večeru ještě pozorujeme na jezeře vodní ptáky kachnu strakatou a hejno poláka kyholky Dalšího dne je zataženo a už v prvním stoupání od srubu začíná foukat Na hřebeni se přidává i sníh a my se marně snažíme schovat za malá skaliska abychom v závětří posvačili Zkracujeme přestávky na nejmenší možnou dobu abychom se dostali z vánice co nejdříve Vichr polevuje teprve když scházíme do úzkého údolí říčky Kobmajohka Ta se nám sice ještě dvakrát postaví do cesty ale pokaždé se nám ji daří překonat po kamenech Na druhé straně údolí pozorujeme asi třicetičlenné sobí stádo Jak se blížíme ke srubu Kobmajoki mění se sníh v mrholením s větrem Nazítří vítr i déšť zesilují Rozhodujeme se počkat na srubu jeden den Někteří vyrážejí na průzkum okolí a nedaleko objevují prázdné sámské laavo stan ze sobích kůží podobný indiánskému týpí Stačí však hodinová procházka venku a lidi se vrací úplně mokří Ostatní jsou úplně spokojení uvnitř Pozorujeme oknem soby a vaříme Sup trpělivě vyřezává běžícího soba a já z borového polínka vytvářím bělokura který od tohoto dne zdobí vnitřek srubu Další den se vydáváme na pochod i když stále drobně prší Kličkujeme mezi kopečky údolíčky a jezírky a po hodině se dostáváme k řece Valtijoki Musíme se dostat na druhou stranu ale nikde to nevypadá na nějaký brod Postupujeme širokým údolím podél řeky dolů Cestou občas nacházíme sobí parohy ale většina je už okousaná od lumíků nebo myší Přesto ale pár z nich putuje na batoh jako trofej Chůze tundrou není obtížná pokud se ovšem nepostaví do cesty bažina Ta se potom musí obcházet Rozvodněné potoky překonáváme po kamenech Že se na ně musí přesně a opatrně našlapovat o tom se poněkud pozdě přesvědčuje Milča když se smeká do vody i s batohem Mapa ukazuje že za meandry v březovém porostu by se měl nacházet brod Podle tvaru řeky a ostrého hřbítku který je nakreslen i v mapě místo bezpečně nacházíme Sup svléká kalhoty a vstupuje do řeky Dno se však od břehu svažuje tak prudce že to spíše vypadá na plavání a to na to nemá dneska nikdo chuť Pokračujeme tedy dál tundrou po naší straně řeky Ta se náhle zužuje do úzkého kaňonu aby se po kilometru opět rozlila do širokého údolí V dáli vidíme že v jednom místě je řeka široká a posetá spoustou kamenů což znamená že by tam šlo přebrodit Docházíme tedy na vyhlédnuté místo sundáváme kalhoty přezouváme se do sandálů a po třiceti metrech po kolena v ledové vodě jsme na správném břehu řeky Není to však dnešní poslední brod Abychom se dostali k našemu srubu musíme ještě překonat řeku Poroeno dva kilometry odtud Prodíráme se hustým po kolena sahajícím keřovým porostem který střídají

    Original URL path: http://www.vikingline.cz/clanky-a-reportaze/laponsko/50-laponsko-posledni-divocina/84-automaticky-vytvoren-z-titulku (2016-04-29)
    Open archived version from archive

  • CK Viking Line - Sám v laponské divočině
    velkých plynových lahví a kůlny jsou stále plné borových polen Stačí jen nařezat na kratší kusy naštípat na polínka a nanosit ke kamnům Mladá finská dvojice s batohy na zádech opouští srub jako první Další dva tentokráte starší manželský pár se obléká do červených větrovek s kožíškem u krku a plátěných kalhot stejné barvy Na nohy si nazouvají filcové holínky Jejich deset centimetrů široké lyže měří přes dva a půl metru a hole jsou opatřeny velikými kroužky Nejvhodnější výbava do hlubokého sněhu Ještě před svým odjezdem testuji kadibudku stojící opodál Je rovněž sroubená z klád a má dvě místnůstky označené miehet a niehet Usedám do té první a jestli jsem správně vůbec neřeším Uvnitř mě překvapuje geniálně jednoduché zařízení totiž pytel s pilinami které slouží k zasypávání Srub Tuiskukuru stojí na jihovýchodním konci stejnojmenného údolí Nachází se ve střední části národního parku a od nejbližší civilizace sem poutník dojde za dva dny Stejně jako většina srubů byl i tento postaven na konci šedesátých let drsné přírodní podmínky mu však daly patinu téměř stoletou Srub je rozdělen na dvě stejné poloviny Jedna je volně přístupná každému a druhá je zamčená Za nocleh v této části se platí a to při vyzvedávání klíče Balím se a všechno ukládám do svého vlečného člunu na zádech neponesu nic Přestože mám s pulkou pouze včerejší pětatřicetikilometrovou zkušenost je mi jasné že putování s ní je ve srovnání s nesením batohu mnohem méně namáhavé Místem zrodu pulky je daleký sever ta moje však pochází z Čech Při loňské výpravě do zdejších končin kamarádi okoukli finský originál a doma postupně vyrobili sedm kusů Jeden z nich mám sebou já a zbylých šest v tuto dobu táhnou kamarádi tundrou někde poblíž rusko finských hranic Po půl desáté opouštím Tuiskukuru a vydávám se na další cestu Kráčím stopou po skútru přibližně sledující stezku po které se tady chodí v létě Překonávám jeden větší a jeden menší hřeben a po osmi kilometrech dorážím k jezeru Luirojärvi na jehož břehu stojí tři sruby a sauna Po krátkém odpočinku jedu dál Stopa vede zprvu po jezeře a pak se otáčí na východ Nade mnou se vypíná Sokosti která je se svými 718 metry nejvyšším kopcem v okolí Po překonání mělkého sedla se těším na nějaký sjezd ale čeká mě placka v měknoucím sněhu dosti nepříjemná Stopa se chvíli motá borovém lese než najede na jakýsi průsek který mě dovádí ke srubu Hamaskuru Jsou už tři odpoledne a zprvu jsem rozhodnutý tady přenocovat Po jídle a delším odpočinku se však rozhoduji pokračovat dál Kousek nad srubem přechází rozbředlý sníh v prašan a hned se jede lépe Přejíždím sedlo a sjíždím údolím s řídkým porostem pokroucených břízek Mým cílem je asi 10 kilometrů vzdálená Anterinmukka nejhezčí srub v oblasti Alespoň to tvrdí většina z těch co jej navštívila Náhle mě však napadá že bych mohl dojet na Muorravaarakanruoktu i když to znamená přelézt ještě jedno sedlo Srub nevyslovitelného jména mě láká tím že nikdo ze známých na něm ještě nebyl Je rozhodnuto a v

    Original URL path: http://www.vikingline.cz/clanky-a-reportaze/laponsko/51-laponsko-na-bezkach/56-sam-v-laponske-divocine (2016-04-29)
    Open archived version from archive

  • CK Viking Line - Bílá divočina
    není jediné větší je asi deset kilometrů na jihojihozápad a úplně mimo směr na Vaskolompolo Oproti včerejšku je počasí nádherné Svítí slunce a nefouká Slepá odbočka nám připravuje chvíli zdržení než přicházíme na to že se tu jen někdo proháněl na skútru po lese Při dalším postupu se dostáváme do volné krajiny jenom místy porostlé skupinkami stromů Pod sněhem se prostírají slatě na kterých se stromy moc nedrží Skútrovka míří na jihozápad a my bychom už potřebovali zabočit na západ Filip a já tedy vyrážíme nalehko napřed abychom zjistili kam se stopa dostane Po půlhodině se bez valného výsledku vracíme Stopa si tvrdošíjně drží svůj směr Kousek na jih jsme si však všimli staré téměř nezřetelné stopy která míří vytouženým směrem Plni nadějí odbočujeme po ní Naše radost trvá jenom kilometr Stopa se obrací zpátky Průzkumníci však odhalili starou stopu po lyžařích Vydáváme se po ní ale je to namáhavé Stačí šlápnout kousek vedle a už se boříme po kolena Prodíráme se hustými břízkami a náhle se napojujeme na skútrovku Ta se však po dalším kilometru ztrácí pod nafoukaným sněhem Nacházíme se v úzkém údolíčku a podle mapy odhaduji kde asi jsme Bohužel špatně ale to v tuto chvíli ještě nevím Určuji směr a vyrážím Sníh je na povrchu tvořen tuhou deskou Když ji však zatížím nohou deska se prolomí a já se propadnu po kolena do sněhu Špičky lyží obvykle zajedou pod desku a ta nejde zespodu prokopnout Abych tedy dostal lyže nahoru na sníh musím pokaždé trošku vycouvat Pak znovu opatrně našlapuji a opět se propadám Po dvou stech metrech jsem zcela grogy a žádám o vystřídání Jediný kdo má sílu na šlapání je Filip Jede jako pila a na čelbě se drží mnohem déle než já Je na nás strašný pohled Kličkujeme mezi malými keříky bříz a hledáme místa kde by se sníh nemusel tolik bořit První se potácí prakticky bez opory hůlek protože ty se někdy zapichují do sněhu tak že madla se ocitají někde u kolen Druhý na tom není o moc lépe ale aspoň mu lyže neváznou pod sněhem nebo mezi větvičkami Ani pro další to není žádné pěkné lyžování Až ti poslední si vykračují v celkem slušné stopě Dostáváme se opět na volnou pláň Nikde ani jeden výraznější terénní tvar Podle mapy vůbec nejde určit kde jsme Na severu rozeznáváme velký zářez jako by tam tekla řeka Źe bychom dojeli teprve sem Vyrážíme se chytit na sever k řece Po půlhodině jsme u ní a podle vrstevnic v mapě poznáváme kde jsme Na srub je to ještě alespoň sedm kilometrů Dupeme dál hlubočákem podle řeky Náhle někdo za řekou vidí náznak stopy po lyžařích Překračujeme tedy řeku a vydáváme se po stopě která nás vede mělkým údolíčkem Po dvou kilometrech stopa mizí ale zaplať pánbůh za ní Levou stranu údolí pokrývá větrem upěchovaný sníh a ten se vůbec nepropadá Najíždíme na něj a lehce získáváme další dva kilometry Pak se sníh opět začíná bořit a vracíme se do údolí Přejíždíme jezírko a míříme si to podél potoka dál Občas musíme přes vodu Při jednom takovém přejezdu se led pod Járou prolamuje a ten padá na záda Dostává se sice na břeh ale záda a nohy má mokré Na srub už to nemůže být dál než dva kilometry pokud se ovšem nacházíme v tom správném údolí Máme hlad a musíme něco sníst Jenom Jára peláší napřed a zahřívá se prošlapáváním stopy Potvrzuje se stará pravda že člověk si i v té největší krizi zachovává smysl pro humor Pozorujeme na dálku Járu a jeho lyžařský styl se nám opravdu nezdá nejlepší Představujeme si co bychom asi říkali kdybychom takového nekoordinovaně se potácejícího lyžaře potkali třeba v Jizerkách na Hřebínku Járu záhy dorážíme a střídáme jej na čele Všichni věří že srub je nedaleko Je to divné ale také mapa pořád sedí A pak se za jednou zatáčkou ozve vítězný ryk Srúúúb Na břehu podlouhlého jezera stojí vytoužený Vaskolompolo Po dvaceti pěti kilometrech a sedmi hodinách boje jsme opravdu šťastní Roztápíme kamna a jdeme na jezero vysekat díru pro vodu Střídáme se všichni chlapi a sekyrou děláme díru o průměru jeden metr Když se dostáváme do sedmdesáti centimetrů a voda stále nikde přichází někdo s názorem že led je u břehu vždycky silnější a že musíme jít sekat doprostřed jezera Kopeme další díru ale v sedmdesáti centimetrech to opět vzdáváme Děvčata si na vaření berou alespoň ledovou tříšť Naštěstí na přítoku do jezera objevujeme místo kde je led docela tenký a díru sekáme tam Zůstáváme zde i pátý den Po obědě se ke srubu přichází podívat vlk ale mizí dříve než si ho stačíme vyfotit Odpoledne trávíme průzkumem okolí Doufáme že se nám podaří objevit stopu mířící na sever podél norských hranic Jedna skútrovka vypadá zpočátku slibně ale pár kilometrů od srubu se definitivně stáčí na jihozápad Po vysilujícím včerejšku nemáme už sílu brodit se čtyřicet kilometrů neznámým terénem a rozhodujeme se vrátit na Postijoki a na sever proniknout odtud Filipovo jezero Šestý den se vydáváme na jih po stopě o které doufáme že se stočí na východ a dovede nás někam k jezeru které před pár dny při průzkumu objevil Filip Je opět krásné ráno a naše cesta vede údolíčky obklopenými řídkým porostem bříz borovic a jalovců Na rozlehlé pláni se stopa podle předpokladů stáčí k východu Vítr fouká do zad jede se nádherně a skútrovka nás dovádí k jezeru které Filip okamžitě poznává V mapě sice už nese jméno Hopiajärvi ale my jej křtíme podle našeho objevitele na Filipovo jezero Na protějším břehu stopa zabočuje na severovýchod a po deseti dvanácti kilometrech by nás měla dovést na srub Po chvíli se skútrovka rozdvojuje Filip říká že jel vlevo ale mně se do břízek moc nechce a dávám pokyn jet doprava a přepokládám že za lesíkem se stopy zase sjedou stejně jako v mnoha případech předtím Stopy se sice nesetkávají ale směr se zdá být stále dobrý Pohybujeme se mírně do kopce po obrovské pláni sem tam porostlé keři nebo skupinami stromů Kolem vidíme množství

    Original URL path: http://www.vikingline.cz/clanky-a-reportaze/laponsko/51-laponsko-na-bezkach/57-bila-divocina (2016-04-29)
    Open archived version from archive

  • CK Viking Line - Iditarod National Historic Trail
    ostatní v centru studují jak se zachovat při setkání s medvědem Čmelda s Mackem se vydávají k řece I když to asi není jejich záměrem naskýtá se jim příležitost poznat chování grizzlyho přímo v divočině Medvěd však jeví větší zájem o lososy a i když lidi registruje nenechává se jimi příliš rušit Balení přesun auta i grizzly nás trochu zdržují a tak se na túru vydáváme až před čtvrtou hodinou odpoledne Cesta je zpočátku upravená neboť asi hodinu cesty od centra se nacházejí sruby které nabízejí turistům ubytování Potom se už noříme do jehličnatého lesa Na chvíli nás svádí z cesty značky jednoho z krátkých okruhů ale naštěstí si včas uvědomujeme že celá dnešní cesta má vést podél řeky V lese roste spousta hub ale po zkušenostech z minulých dnů jsme si předsevzali že budeme sbírat pouze pravé hřiby a ryzce I tak se nám ale vrchní kapsy u batohů rychle plní Stezka prochází lesem a jen občas se přiblíží k řece Široké řečiště je nyní rozdělené na mnoho ramen v nichž se válí naplavené stromy Na jaře je řeka plná a voda zaplavuje i níže položené úseky stezky Údolí řeky je po obou stranách lemováno řetězem hor jejichž vrcholky již pokrývá sníh Potkáváme pár skupinek Všichni mají sebou psa aby je upozornil na přítomnost medvědů My máme na batozích připevněné rolničky Na stezce totiž překračujeme medvědí lejna téměř na každých padesáti metrech Kolem stezky rostou maliny a červený rybíz a tak si během pochodu vylepšujeme jídelníček vitamíny Procházíme kolem jakéhosi rybníka nad nímž se zdvihá strmá paseka Ze stráně vede k vodě několik vyšlapaných cestiček Než si stačíme uvědomit kdo je mohl vydupat vidíme na hladině plavat bobra Rybník tedy není rybníkem ale bobřím jezírkem a paseku vyholili bobři když stavěli svoje hráze Zanedlouho přicházíme k tábořišti pod vodopádem Twin Falls a stavíme stany Kolem tábora roste hustý podrost ideální útočiště pro medvěda Bez rolniček se neodvažujeme jít ani pro vodu Vytahujeme na stromy batohy s jídlem a rychle zpátky na tábořiště k ohni I další den postupujeme kolem řeky Stezka jemnozem méně schůdná Na pár místech je opatřena provazy nebo žebříky Přes boční přítoky jsou položeny klády a nad nimi je napnuté jistící lano Na tábořišti na oblázkové naplavenině stojí stan a jeho obyvatelé sympatický mladý zálesák se psem očividně dneska nikam nespěchají Nad řekou míjíme další tábořiště Víme že se budeme muset dostat na druhý břeh Přecházíme štěrkovou morénu a z jejího vršku vidíme v celé kráse ledovec uzavírající naše údolí a pod ním jezero z něhož vytéká řeka kterou budeme už brzo brodit Procházíme řídkým listnatým porostem a ocitáme se u řeky Není široká jako dole ale řeka je nahoře vždycky užší Na břehu stojí kůl s pokyny jak se dostat co nejbezpečněji přes řeku a pod ním kupa starých kecek Přezouváme se z pohor a začínáme brodit Ukrutně studená voda sahá místy nad kolena ale po deseti metrech jsme zase na suchu Jsme rádi že to máme za sebou ale vtom se za stromy objevuje

    Original URL path: http://www.vikingline.cz/clanky-a-reportaze/o-usa/44-aljaska/85-automaticky-vytvoren-z-titulku (2016-04-29)
    Open archived version from archive

  • CK Viking Line - Národní parky amerického jihozápadu
    dně pradávného moře po věky věků pomalu a neúnavně modelovaly voda vítr a mráz povrch mohutných pískovcových vrstev aby tak společně daly vzniknout monumentům jejichž tvary velikost a krása nemají jinde na světě obdoby V zemi kaňonů a kamenných divů člověk může všemi smysly vnímat tikot geologických hodin které zde nezvratně odměřují čas po stovky miliónů let Po zásluze na tomto území leží desítky národních parků a chráněných oblastí Nebylo tomu však vždycky Před sto padesáti lety zdejší země úpěla pod koly vozů nových osadníků Všude kolem bylo to co hledali Půda kterou stačilo jen brát Lidé byli odhodláni zkrotit Ameriku a cítili se k tomu předurčeni osudem Zůstávala však po nich poničená zem V horách se těžilo zlato z prérií mizela stáda bizonů a v tichých sekvojových hájích duněly sekery chtivých dřevorubců Přírodní divy byly ohroženy Náhle se však zrodilo hnutí vedené ideou jak přírodní skvosty zachovat Žádná těžba ale ochrana Nápad to byl zdánlivě neuskutečnitelný ale právě takové mívají naději na úspěch Odvážná myšlenka padla na úrodnou půdu a volání jednotlivců bylo vyslyšeno V roce 1872 vznikl na obrovské ploše wyomingské divočiny první národní park Yellowstone A po něm následovaly Sequoia a Yosemite v Kalifornii Grand Canyon v

    Original URL path: http://www.vikingline.cz/clanky-a-reportaze/o-usa/narodni-parky-jihozapadu-usa/58-narodni-parky-americkeho-jihozapadu (2016-04-29)
    Open archived version from archive



  •